V tomto článku na Roklen24 s kolegou Martinem Kylarem podrobujeme kritice některé výroky guvernéra ČNB Aleše Michla v rozhovoru pro Dvacet minut Radiožurnálu ze dne 13. 2. 2023. Odkaz: https://roklen24.cz/polemika-s-guvernerem-michlem/
Níže si můžete přečíst moji část kritiky:
„Protože vzpomeňte si, že dříve bývaly běžné nulové úrokové sazby, a to my nechceme právě dopustit.“
Ano, ještě před pár lety byly skutečně zcela běžné nulové úrokové sazby (ať už 2t repo, 3m PRIBOR či dokonce i výnos desetiletého českého státního dluhopisu). To ale rozhodně nebylo v rozporu s ekonomickou teorií! Pokud totiž tolik zaostává míra inflace za cílem centrální banky, stejně jako HDP za potenciálním produktem ekonomiky, měnová autorita by měla přistoupit ke snižování svých úrokových sazeb. A to, i když by snad měly úrokové sazby v nominálním či reálném vyjádření dosáhnout velice nízkých úrovní.
Nedávná zkušenost v ČR dokonce naznačuje, že i nulové nominální úrokové sazby mohou být pro zažehnutí inflačních tlaků nedostatečné. Důvodem může být fakt, že tehdy byla i samotná přirozená úroková míra poblíž nule. Období nízkých úrokových sazeb v letech kurzového závazku (2013–2017) lze ale touto optikou jen stěží kritizovat. Během těchto let totiž naše ekonomika zaznamenávala nepřetržitý růst a zároveň byla míra inflace velmi nízká. Nulové úrokové sazby tak pro naši ekonomiku patrně nebyly příliš nízké a jejich výše odpovídala tehdejší situaci.
„Můj přístup je jiný. Já jsem viděl, že když se razantně zvyšovaly úrokové sazby takřka z nuly na sedm procent, tak stejně inflace rostla a stejně rostla inflační očekávání. Já jsem to chtěl změnit.“
Inflace i inflační očekávání sice rostly simultánně se zvyšováním úrokových sazeb, avšak nikoli kvůli zpřísnění měnových podmínek ze strany ČNB. Fakt, že měnověpolitické kroky se do reálné ekonomiky nepromítají okamžitě, nýbrž s určitou časovou prodlevou, je tak samozřejmý, že věru nevyžaduje žádného dalšího vysvětlení. Na výši meziročního vyjádření inflace v měsíc, kdy zároveň došlo ke zvýšení úrokových sazeb, opravdu nemůže mít toto opatření téměř žádný vliv.
Uznáme-li, že je dnešní inflace primárně poptávkového charakteru (tuto tezi přitom indikuje nespočet různých dat, jako jsou třeba míra nezaměstnanosti, vývoj nominálního a reálného HDP, rekordní výše schodku veřejných financí či v neposlední řadě rychlost růstu peněžních agregátů), pak bychom také měli usoudit, že se tyto poptávkové tlaky vyrojily poté, co centrální banka stlačila svoji úrokovou míru pod její přirozenou úroveň, čímž zažehnula inflační oheň (přesněji řečeno je to ještě komplikovanější a jednotlivé faktory jako zrušení superhrubé mzdy či vládní zásahy do ekonomiky během pandemie mohly do velké míry ovlivnit i výši přirozené úrokové míry jako takovou). K jeho uhašení je dnes potřeba učinit pravý opak, a sice zvýšit reálnou úrokovou míru nad onu přirozenou úroveň, a tím utlumit nadměrnou poptávku v ekonomice.
Ačkoli pan guvernér opakovaně proklamuje, že si přeje, aby úrokové sazby byly po delší dobu vyšší (než bylo běžné v předchozích deseti letech), sám se nijak nepřičinil o jejich současnou vyšší úroveň. Naopak. Vždy hlasoval proti zvyšování sazeb. Tyto nutné kroky učinila předchozí bankovní rada, za jejíž tehdejší odvahu bychom jí měli být dnes vděčni.