Rozhovor pro studenty VŠE o ekonomické žurnalistice

Studentům Vysoké školy ekonomické v Praze jsem v rámci jejich semestrální práce poskytl hloubkový rozhovor o ekonomické žurnalistice a tvorbě mých textů. Zde jsou jejich otázky a mé odpovědi na ně:

 

Jak dlouho se věnujete žurnalistice?

V prvé řadě bych rád uvedl, že se primárně věnuji ekonomii a žurnalistiku pojímám výhradně jako prostředek k šíření některých klíčových ekonomických úvah. Žurnalistice se tedy věnuji kratší dobu než ekonomii, kterou se pomocí svých textů snažím popularizovat. Abych ale zcela neodbočil od otázky, žurnalistice se věnuji přibližně rok a půl.

 

Je psaní článků Vaším hlavním zaměřením, nebo se jedná spíše o vedlejší aktivitu?

Jedná se spíše o vedlejší aktivitu. Schopnost popularizace některých stěžejních konceptů kterékoli vědecké disciplíny vyžaduje hluboké znalosti příslušné problematiky. Snažím se tedy primárně sám studovat ekonomii, a teprve až když usoudím, že určitému tématu rozumím dostatečně na to, abych jej byl schopen ostatním naučnou formou vysvětlit, rozhodnu se o něm napsat text. Člověk však vždy musí nalézt rozumný kompromis mezi iluzorním pocitem porozumění a přehnaným perfekcionismem, což občas bývá obzvlášť náročné. Není totiž v mých schopnostech porozumět jakémukoli ekonomickému tématu v plné jeho komplexitě a všemožných souvislostech, a přesto považuji za žádoucí, aby se i takováto poněkud složitější témata popularizovala, a našla si tak svoji cestu i k širší veřejnosti, nejen k akademickým ekonomům.

 

O jakých tématech nejčastěji píšete?

Ve svých populárních textech se nejčastěji věnuji měnové politice. Mým primárním zaměřením v posledních letech byla inflace, o níž jsem napsal odbornou práci, která v prosinci roku 2024 bude publikována i jako tištěná knížka. Píši tedy například články o tom, proč centrální banky snížily, či zvýšily své úrokové sazby právě takovým tempem, jaké důsledky to má na klíčové makroekonomické veličiny (e.g. inflace, HDP) apod. Právě takovéto texty od ekonomů věnujících se monetární ekonomii česká média nejvíce poptávají. Snažím se však psát také texty, které jsou více teoretičtější a mají jaksi větší přesah, neboť se nevěnují pouze některým aktuálním makroekonomickým fenoménům, jež postupným plynutím času ztrácí většinu své relevance. Klíčové je tak pro mě vysvětlovat principy fungování měnové politiky, centrálního bankovnictví a příbuzných témat.

 

O jakých tématech nejraději píšete?

Nejraději píši o takových tématech, která se nalézají na pomezí teoretické ekonomie a filozofie. Odborně se nyní věnuji metodologii vědy se zaměřením na ekonomii a tuto vskutku pozoruhodnou vědeckou oblast jsem se pokoušel více přiblížit veřejnosti prostřednictvím některých, možná mírně složitějších, textů. Jeden z nich jsem poté přeložil do angličtiny a publikoval v renomovaném lichtenštejnském médiu European Center of Austrian Economics Foundation zabývajícím se tzv. rakouskou ekonomickou školu, jíž se vedle novo-keynesovské monetární ekonomie nejvíce věnuji. Byl jsem mile překvapen tím, že měl tento text jak v ČR, tak i v zahraničí velmi příznivé ohlasy, ačkoli Hospodářské noviny, kde text v češtině nakonec vyšel, s vydáním tohoto textu původně váhaly.

 

Jak se k Vám téma nejčastěji dostane?

Zde bych rád rozlišil mezi dvěma typy článků, které píši, přičemž jsem se o této distinkci již nepřímo zmínil výše. Snažím se psát jak o pokročilejších ekonomických tématech, jež prostřednictvím svých textů popularizuji, tak rovněž o aktuálních makroekonomických reáliích (např. snížení úrokových sazeb ČNB). Vymyslet zajímavé téma onoho „prvního charakteru“ je vskutku netriviální záležitostí. Většinou mě takové téma napadne po přečtení několika knih, v nichž jsem objevil zajímavé paralely mezi určitými úvahami, jež spolu na první pohled nemusejí příliš souviset. Navrhnout a následně sepsat takový text bývá intelektuálně náročným procesem, což je ale jeden z hlavních důvodů, proč mě psaní tohoto typu textů nejvíce baví a naplňuje. V případě „druhého druhu“ je to daleko snazší, tato témata se vzhledem ke své aktuálnosti totiž přímo nabízejí.

 

Jak se o tématech nejčastěji dovídáte? Jakým způsobem se k Vám dostanou? Jak podle Vás vypadá ideální tisková zpráva?

Na první otázku jsem již částečně odpověděl. Hlavním zdrojem popularizujících textů jsou knížky významných ekonomů či filozofů (za nejvýznačnějšího autora, jehož nejčastěji cituji a kterého si nejvíce vážím, považuji F. A. Hayeka). A jelikož s tiskovými zprávami dosud žádné zkušenosti nemám, bylo by asi patřičné tuto otázku ponechat bez odpovědi.

 

Preferujete hodně infografiky, grafů apod.?

To zcela záleží na tom, o jaký text se jedná. Je-li řeč o pokročilejších teoretičtějších ekonomických tématech, upřednostňuji výlučně verbální aparát (matematické vzorce a složité grafy totiž nejsou pro populární texty úplně ideální :D). Pokud to jsou však texty o makroekonomických reáliích, jsou grafy velmi užitečné pro zvýraznění historického vývoje, srovnání se zahraničím apod.

 

Je lepší, když je příspěvek delší, nebo kratší, a proč?

Osobně preferuji delší texty, nemám v oblibě umělé zkracování textů, kvůli němuž jsou často myšlenky jimi popisované neúplné a povrchní. Hovoříme-li o teoretičtějších textech, bývají mé články obvykle delší (pro představu, mívají rozsah klidně až 12 normostran). U aktuálních témat je však podle mého názoru příhodnější, aby byla zpracována stručně, úderně a text vyzdvihoval pouze to důležité.

 

Co Vám naopak na tiskových zprávách vadí?

Tomuto tématu upřímně nerozumím, proto bych se rád zdržel odpovědi.

 

Proč si téma nakonec vyberete pro svůj článek?

Téma musí především zajímat a bavit mě samotného, jinak by byl proces psaní zdlouhavý, neefektivní a s jeho výsledkem bych nakonec stejně nebyl spokojen. To je tedy conditio sine qua non, nikoli však podmínka postačující. Snažím se najít pomyslnou konjunkci mezi tím, oč se zajímám sám, a tím, co je zároveň pro diváky a příslušné médium, kde je mým cílem v daném případě publikovat, alespoň trochu interesantní. A především, což souvisí s mojí odpovědí na druhou otázku, musím se cítit (i kdyby třeba neoprávněně) sebevědomý v tom, že danému tématu přinejmenším okrajově rozumím.

Na základě čeho se rozhodnete o tématu psát/nepsat?

Na to jsem již odpověděl v předchozí otázce. Mohu ale dále zdůraznit, že se záměrně vyhýbám takovým tématům, u nichž nemám kýženou míru expertízy, třebaže jsou z mé strany takovéto texty občas poptávány (nezbývá mi pak nic jiného než takovéto prosby/požadavky nevyslyšet a odmítnout článek napsat).

 

Jak na Vás působí multimediální obsah zabývající se vědou a výzkumem (např. edukační videa)?

Opět je třeba rozlišovat konkrétní příspěvky různých jedinců. Existují velmi kvalitní profily, jež se jednotlivými oblastmi vědy zajímavě věnují. Troufám si však tvrdit, že značná část takového obsahu (byť vznikajícího bona fide) může být zavádějící. Popularizovat náročná témata určitým pozoruhodným způsobem, který by zároveň byl dostatečně jednouchý na to, aby jej byli schopni pochopit i tématem nezasvěcení laici, je nepochybně obtížnou, a o to záslužnější činností. Bývá však mnohdy lákavé namísto toho podlehnout přitažlivým svodům přílišného zjednodušení, jež je však draze vykoupeno nepřesným popisem, který spíše, než aby příslušnou problematiku lépe objasnil, ji ještě více zatemní a obrazotvornost jednotlivých konzumentů takového obsahu je pak nezřídka povede k nebezpečné domýšlivosti, jež je zavede daleko od pravdy, čímž se celý záměr popularizace vědy míjí se svým účinkem.

 

Který typ multimediálního obsahu Vás osobně nejvíce zaujme?

Především takový, kde se k daným tématům vyjadřují opravdoví odborníci z oboru. Takový obsah často nebývá příliš záživný; má však, minimálně pro mě, daleko větší přidanou hodnotu. Forma videa (myšleno zejména to, jak je poutavé) je ovšem pro popularizaci vědy nesporně podstatná, pro mě osobně však tak stěžejní není.

 

Co vnímáte jako negativní či méně atraktivní v tomto obsahu?

Budu se zřejmě opakovat, ale dokáže mě odradit to, když se věci přespříliš zjednodušují. Jistě, snadno a hezky se to poslouchá, tato činnost navíc nevyžaduje takovou intelektuální pozornost. To je jistě lákavé, ale pokud člověk prahne po poznání pravdy (a k tomuto účelu je věda nepochybně superiorním prostředkem), nesmí být tímto pokušením zlákán, neboť hrozí, že tak bude zaveden na scestí.

 

Existují určité typy obsahu, kterým se vyhýbáte?

To úzce souvisí s mojí předchozí odpovědí. Vyhýbám se právě takovým typům obsahu, jejichž určité aspekty vnímám jako negativní (viz výše).

 

Dokázal byste uvést příklad komunikace výzkumu, která vás zaujala, a proč?

Pamatuji si, že se mi velmi líbil populární text předního českého mikroekonoma pana doc. Marka Hudíka, který se loni věnoval fenoménu vánočních dárků z pohledu ekonomické teorie. Aplikací ekonomické teorie na každodenní záležitosti byl známý například též nobelista Gary Becker. Obecně považuji za úctyhodné, když je autor schopen poznatky z vědeckých teorií (dů)vtipně demonstrovat na běžných i neotřelých příkladech, jež lépe pomohou jejich porozumění. Skvělé jsou v tomto ohledu mnohé texty vycházející v časopise Vesmír, který celkově velmi doporučuji.

 

Co na ní bylo zvláště zajímavé nebo zapamatovatelné?

To jsem již zodpověděl. Názorné a povedené příklady jsou často užitečnější než sáhodlouhý popis teorie. Je však samozřejmě náročné přijít s takovými analogiemi, které jsou jednak zajímavé (a třeba i právě snadno zapamatovatelné), a jednak vědecký rigorózní. Jedná se o umění, jež zatím bohužel pramálo ovládám.

 

Máte nějaké další relevantní informace, které byste nám nám chtěl sdělit?

Pokud je Vašim cílem se o světě kolem Vás opravdu něco dozvědět, vřele doporučuji čerpat informace především z knih relevantních autorů a pokud možno se vyhýbat té části mediálního obsahu, jež je zavádějící (nemohu se ubránit přesvědčení, že takového obsahu je přinejmenším dnes valná většina).