Přední český ekonom Pavel Potužák: Kdyby ČR byla v eurozóně, měli bychom po covidu nejspíše vyšší inflaci

Odkaz na rozhovor s předním českým (makro)ekonomem Pavlem Potužákem o euru: https://roklen24.cz/kdyby-cr-byla-v-eurozone-meli-bychom-po-covidu-nejspise-vyssi-inflaci/

 

„Podle mého názoru by míra inflace v ČR byla v posledních letech vyšší, kdybychom měli euro a pokud by ECB postupovala tak, jak postupovala. Myslím si, že měnová restrikce měla přijít mnohem dříve a měla být mnohem prudší, aby v předchozí době míra inflace byla bývala nižší.“ uvedl v rozhovoru přední český (makro)ekonom Pavel Potužák. Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody měnové unie? Co je to teorie optimální měnové oblasti a jaký má význam v otázce přijetí eura? A proč je ČR tak trochu černým pasažérem? Dozvíte se v rozhovoru!

 

Jaké jsou hlavní výhody a nevýhody společné měny oproti flexibilním kurzům?

 

Obecně se předpokládá, že u společné měny logicky odpadají transakční náklady na převod měn, snižuje se riziko apod. Mít jednotnou měnu může být méně rizikové pro kalkulující firmy. A také to může být výhodné pro země, které v předchozích periodách měly vysokou míru inflace – jednotná měna jim umožní mít nižší míru inflace.

 

Na druhou stranu, vlastní měna například v ČR (a nikoli společná s dalšími zeměmi EU) umožňuje mít nezávislou měnovou politiku. V případě negativního externího poptávkového šoku to umožňuje, aby domácí měna oslabila, místo toho, aby se v ekonomice projevovaly deflační tlaky. A naopak, když země čelí externímu pozitivnímu šoku, místo relativně vysoké inflace, může daná měna díky flexibilnímu nominálnímu kurzu posílit.

 

Z filozofického hlediska se můžeme ptát, jestli by bylo optimální, aby celý svět měl jednu měnu, jako to navrhoval Keynes, nebo obdobné úvahy po druhé světové válce. Výhody, které jsem zmiňoval na začátku (tzn. pokles transakčních nákladů a nižší riziko), by platily pro celý svět. Na druhou stranu, pokud by nastalo selhání této světové měny, znamenalo by to pohromu pro celé světové hospodářství. Z tohoto důvodu se uvádí, že je dobré, aby na světě existovalo více měn a mohly si vzájemně konkurovat – pokud by některá selhala, můžete utéct k jiné měně.

 

Pak logicky vyvstává otázka, jaký je optimální počet měn ve světě. Pokud by mělo být měn tisíc nebo deset tisíc (například každý kraj by měl svoji měnu), také by to nebyla optimální situace.

 

Je debata o flexibilním versus fixním kurzu mezi měnami novodobou záležitostí, anebo se již vede dlouho? Kteří významní ekonomové jsou případně zastánci které možnosti a jak svůj přístup zdůvodňují?

 

Pokud jsem měl možnost sledovat úvahy o měnovém kurzu v dílech, jež jsem četl (protože se primárně nezabývám kurzem a mezinárodní ekonomií), tak pro mě zajímavá skutečnost je ta, že politikové liberálního spektra (myšleno ekonomicky liberálního spektra) z 90. let se zejména přidržovali myšlenek Miltona Friedmana, který byl podporovatelem flexibilního kurzu. A to z těch důvodů, o kterých jsem mluvil – zejména nezávislá měnová politika.

 

Milton Friedman si všímal, že v systému fixního kurzu, například v Brettonwoodském systému, bylo jeho účelem disciplinovat měnové politiky jednotlivých zemí. To znamená, že když se nějaká země vydala cestou expanzivní měnové politiky, fixní měnový kurz jí měl „přistřihnout křidélka“, a měnová expanze měla být následována měnovou restrikcí s cílem stabilizovat platební bilanci. Friedman však argumentoval, že když se země po (nadměrné) měnové expanzi dostala do problému s platební bilancí, snažila se spíš omezovat svůj import, a v důsledku toho zahraniční obchod.

 

Často se tvrdí, že fixní kurz podporuje zahraniční obchod díky nižším transakčním nákladům. Friedman pozoroval to, že země s fixním kurzem, které se snaží bránit svoji platební bilanci, jsou často vedeny k tomu, omezovat zahraniční obchod. Proto (a z mnoha dalších důvodů) byl příznivcem flexibilního kurzu.

 

Je zajímavé, že když čtete díla F. A. Hayeka z 30. let, zjišťujete, že byl odpůrcem flexibilních kurzů. S nelibostí se díval na měnový chaos po Velké depresi a všímal si toho, že se země snažily podpořit svůj vývoz kompetitivními devalvacemi. Hayek předpokládal, že flexibilní kurzy a z nich plynoucí „měnový nacionalismus“ povedou k rozlámání světového měnového řádu a k omezení světového obchodu. Byl zastáncem fixního kurzu i z toho důvodu, že disciplinuje domácí měnovou politiku.

 

Na druhou stranu si Hayek všímal toho, že když při fixním kurzu přicházejí šoky do určitého odvětví ekonomiky, z podstaty našeho bankovního systému, který je postavený na frakčních rezervách, mají měnové zásoby tendenci fluktuovat, čímž posléze dochází k pohybům celé cenové hladiny, namísto toho, abychom při těchto šocích pozorovali pouze pohyb relativních cen. To znamená, že si Hayek uvědomoval, že i při fixním kurzu může docházet k nepříznivým nebo nežádoucím monetárním jevům, ale v principu byl ve druhé půlce 30. let zastáncem fixního kurzu.

 

V 70. letech pak Hayek představil návrh denacionalizace měny. V jeho schématu by soukromí emitenti mohli vydávat vlastní papírové měny, mezi nimiž by však existoval flexibilní kurz.

 

V diskuzi o euru se často zmiňuje tzv. teorie optimální měnové oblasti (OCA), jejímž autorem je laureát Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1999 Robert Mundell. V čem tato teorie spočívá a jaké závěry bychom si z jeho díla měli odnést?

 

Stručně řečeno, Mundell se zabýval tím, jak velká je optimální měnová oblast, které země by mohly mít společnou měnu a které nikoli, nebo které části zemí by mohly mít vlastní měnu a které ne. Základní argument je, že pokud existuje oblast, v rámci níž mají makroekonomické šoky velice podobný dopad, pak dané země nebo oblast můžou mít jednotnou měnu.

 

Dále uvažujme oblast, jejíž dva regiony A a B jsou vystaveny asymetrickým šokům. Na region A například dopadá pozitivní šok a region B je vystaven negativnímu šoku. I tyto dva regiony můžou mít společnou měnu za předpokladu, že mezi nimi existuje vysoká mobilita výrobních faktorů, zejména pracovní síly. V tomto případě by se pracovní síla měla přesunout z regionu, který byl postižen negativním šokem, do regionu, který je vystaven pozitivnímu šoku.

 

Avšak v situaci, kdy má daná oblast jednotnou měnu a mezi jejími regiony nedochází k dostatečné mobilitě výrobních faktorů, pak region A s pozitivním šokem bude charakterizován inflačním boomem a region B, postižený negativním šokem, bude trpět deflační recesí. V takovém případě by bylo výhodnější, aby tyto dva regiony měly vlastní měnu s flexibilním kurzem. Měna regionu, který byl vystaven pozitivnímu šoku, by se zhodnotila. Měna regionu postiženého negativním šokem by se znehodnotila. Tím by byl tento šok částečně odstíněn, jelikož by se zlepšily exportní možnosti této „chudší“, respektive negativním šokem zasažené země.

 

Navazující dotaz, jaká míra homogenity je žádoucí pro jednotnou měnu?

 

Je trošku arbitrární otázka, co je to ta homogenita. Můžeme se podívat na sladěnost hospodářských cyklů mezi zeměmi, na jejich strukturální podobnost apod. Všimněte si, že se tady bavíme o reálné straně ekonomiky, kdežto v diskuzi o euru a o maastrichtských kritériích jde primárně o nominální kritéria.

 

Neumím říct, kde začíná přesná hranice, kdy jsou země natolik homogenní, že je pro ně výhodné mít jednotnou měnu. Často se jedná o plynulý historický vývoj. Pokud mě paměť neklame, německá marka byla velice snadno přijímána v Rakousku, které používalo svůj šilink. Zde směřoval přirozený vývoj k tomu, aby zrovna tyto dvě země přijaly bez problémů společnou měnu.

 

Přední český ekonom z New York University Jaroslav Borovička konstatuje, že „objektivně vzato nelze v současné době s rozumnou mírou jistoty rozhodnout, zda by euro bylo pro Českou republiku ekonomicky přínosné, či ne.“ Za jakých podmínek by bylo možné říci, že výhody přijetí eura jednoznačně převažují jeho náklady, nebo naopak?

 

Abych byl poctivý, nemám výzkum, který by analyzoval strukturální sladěnost české ekonomiky s eurozónou. Nemám nastavené kritérium, odkdy bychom mohli splňovat to, že máme tak sladěnou ekonomiku s eurozónou, že bychom do ní mohli vstoupit. To znamená, že nevím.

 

Na druhou stranu, když jako turista cestuji po Evropě, zdá se mi, že ČR je v tuto chvíli trošku v pozici černého pasažéra. Velice snadno totiž překračujeme hranice mezi Německem, Francií, Itálií atd. s jednotnou měnou, ale zároveň si udržujeme vlastní korunu a výhodu vlastní měnové politiky. Kdyby takto uvažoval každý stát v Evropě, opět nastane situace států s mnoha vlastními měnami. Jako turistovi je mi pak nepříjemné, když překračuji hranice mimo eurozónu. Myslím si, že ČR teď částečně těží z luxusu, že většina zemí EU používá euro, a zároveň my máme vlastní měnu.

 

Souhlasil byste s tvrzením předsedy Národní rozpočtové rady Mojmíra Hampla, že „pokud budou Češi někdy přijímat společnou evropskou měnu, budou k tomu dotlačeni a bude to ze zoufalství“?

 

Já si myslím, že bude výhodné zavést euro, až reálná konvergence české ekonomiky opravdu doběhne a až bude česká ekonomika natolik „euroizovaná“ (tím nutně nemyslím, že by se zde platilo hotově eurem), že už budeme tak spjati s eurozónou, že ani nepostřehneme, že se koruna změnila na euro. Něco podobného, jako když byla německá marka používána s rakouským šilinkem v Rakousku a přerod na euro byl pak velice přímočarou cestou pro tyto dvě země.

 

Dále se domnívám, že ČR je nezávislý stát, takže nikým nebudeme dotlačeni k tomu, přijmout euro – bude to nezávislé politické rozhodnutí české politické reprezentace.

 

Jak je to s eurem a konvergencí? Přikláníte se spíše k tomu, že by přijetí eura urychlilo reálnou konvergenci české ekonomiky k zemím eurozóny, anebo by naopak bylo vhodné euro přijmout až poté, co k nim česká ekonomika ještě více konverguje?

 

Nedělal jsem na tuto oblast výzkum. Shodou okolností, jeden z mých bývalých studentů se pokoušel pomocí metody synthetic control (tj. statistická metoda používaná k hodnocení dopadu intervence ve srovnávacích případových studiích – pozn. red.) zjistit, jestli euro urychlilo konvergenci. Pokud se nepletu, ukazuje se, že nikoli.

 

Mnozí naopak argumentují, že zpomalilo konvergenci, a to z příčin, o kterých jsem mluvil předtím ohledně OCA. To znamená, že například u jižních států Evropy se jeví, že by pro ně bývalo bylo lepší mít v situaci negativních šoků vlastní měnu, než aby byly ve „svěrací kazajce“ eura. My můžeme argumentovat z tohoto pohledu tak, že euro se hodí jako jednotná měna pro země, jako je Německo, Rakousko, Benelux, a také Dánsko a Švédsko, které nyní v eurozóně nejsou, sever Itálie, ale už asi nikoli pro její jih, a možná pro Francii a Irsko.

 

Lze říci, zda by v ČR míra inflace v posledních letech bývala byla vyšší, či nižší, kdybychom dříve byli přijali euro?

 

To závisí na tom, jaká byla měnová politika v ČR a eurozóně. ČNB začala zvyšovat úrokové sazby dříve než ECB. Tím pádem by česká ekonomika nejspíše měla vyšší míru inflace, kdyby byla v eurozóně, podobnou jako v Baltských zemích. Ale stejně si myslím a už jsem to říkal od roku 2021, že měnová restrikce měla přijít mnohem dříve a měla být mnohem prudší, aby v předchozí době míra inflace byla bývala nižší.

 

A nezáleží také na tom, kdy bychom byli bývali nastoupili do eurozóny?

 

To určitě, datum vstupu by vliv mělo. Samozřejmě kdybychom byli v eurozóně, česká ekonomika by vypadala jinak, než když v ní nejsme, to je jasné. Na druhou stranu, když se podíváme na data a porovnáme ČR se západní Evropou, česká ekonomika operovala velice blízko potenciálního produktu, možná za ním, a pod přirozenou mírou nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti zde byla nízká oproti západním zemím.

 

To znamená, že když ekonomika, jako je Česká republika, čelí pozitivnímu poptávkovému šoku, prolije se spíše do růstu míry inflace než do poklesu míry nezaměstnanosti. Naopak v západní Evropě poptávkový šok v krátkém období spíše dopadl na míru nezaměstnanosti než na míru inflace.

 

Když se podíváme na strukturu české ekonomiky, je závislá na dovozu surovin. Pokud vyvstane inflační šok z nabídkové (nákladové) strany, spíše se odrazí v české ekonomice, než se odrazil v ekonomikách, které mají jinou strukturu.

 

Takže záleží spíše na struktuře ekonomiky než na podobě její měny?

 

Podle mého názoru by míra inflace v ČR byla v posledních letech vyšší, kdybychom měli euro a pokud by ECB postupovala tak, jak postupovala. To znamená, že by nastal podobný příběh jako v Baltských zemích.

 

Je měnová politika Evropské centrální banky (ECB) dlouhodobě lepší, či horší než ta České národní banky (ČNB)? A podle kterých kritérií bychom to měli hodnotit?

 

Asi záleží, jaký časový úsek uvažujeme. Měnová politika ČNB byla vysoce oceňována, ale nemluvím o poslední periodě. Pokud je kritérium inflační cíl, zcela jistě byla v těch posledních letech měnová politika ČNB horší než měnová politika ECB. Záleží také, jakou dáte váhu na tu deviaci 20 % versus 2 % oproti 10 % versus 2 %.

 

Již bývalý německý křesťanskodemokratický kancléř Helmut Kohl v raných 90. letech tvrdil, že by ekonomickému sjednocení mělo předcházet sjednocení politického charakteru. Je vhodné sdílet jednotnou měnu v případě absence fiskální unie?

 

To je velice složitá úvaha a otázka. Zapomněl jsem dodat, že pokud má nějaká oblast jednotnou měnu a nejsou v ní výrobní faktory relativně mobilní, další možností, jak odstiňovat ony šoky, je pomocí fiskálních transferů. A když se bavíme o fiskálních transferech mezi státy, musíme mluvit o nějaké nadnárodní entitě, popřípadě o federaci, která přerozděluje peníze pomocí fiskálních nástrojů z jedné oblasti do druhé.

 

Dovedu si představit jednotnou měnu zcela nezávislých států, ale je potřeba, aby mezi těmito státy existovala i relativně mobilní pracovní síla. Není pak nutné, aby tyto státy byly součástí jedné federace nebo jednoho „superstátu“. Viděli jsme to i v dobách zlatého standardu, kdy v jeho nejčistším pojetí de facto bylo jednotnou měnou zlato a jednotlivé měny byly vyjádřeny ve zlatě. A rozhodně v té době neexistoval jeden světový „superstát“. To znamená, že je možné, aby země měly jednotnou měnu, ale nebyly zároveň ve fiskální unii.

 

…pokud jsou dostatečně mobilní výrobní faktory

 

Ano. Pokud nikoli, musí se daná oblast připravit na to, že v některých částech bude docházet k boomům a v jiných částech k recesím. Pokud je toto politicky snesitelné pro dané představitele, pak to samozřejmě může existovat.

 

Souhlasil byste s tvrzením někdejšího guvernéra Bank of England (BoE) Mervyna Kinga o tom, že Evropská měnová unie (EMU) je tím nejambicióznějším projektem v monetární historii?

 

Určitě je to ambiciózní projekt. Slovo ambiciózní ale neznamená nutně úspěšný. Nedával bych mezi tato slova rovnítko. V některých aspektech to ale úspěch byl, v jiných určitě ne.